Pěkně od začátku...

25.10.2017

Venku se pozvolna začíná ochlazovat, tudíž zalézám domů k monitoru a mám chvilku si sednout a sepsat malý blog pro radost sobě a možná i někomu dalšímu. Jsem účetní. Nesmějte se, fakt jsem. A mám tu práci celkem ráda, protože je to taková jistotka. Ale samozřejmě potřebuji protiváhu k té hoře papírů a dokumentů, co mi prochází rukama jaksi bez podstatného účelu (alespoň já se pravého účelu nějak ne a ne dopátrat). A ta protiváha je tvorba. No to dá rozum, že když vytvoříte něco - tedy v mém případě šperk, který se mi líbí a ještě udělá radost někomu dalšímu, že z toho je úplně jiný pocit, než třeba ze zaúčtovaného měsíce. To snad každý chápe.

Jenže výrobní proces není jen samotná "tvorba". Výrobek musíte vymyslet, vytvořit, prezentovat ...a pak teprve, pokud tyhle tři věci uděláte dobře....prodat. A já opravdu z hloubi duše neměla ráda tu třetí část. Prezentaci. Což znamená výrobek nafotit, upravit fotky, nahrát je a zboží vystavit, případně ještě výrobku udělat nějaké to malé "promo". Jen při pohledu na foťák mi naskákala husí kůže. Fakt. A právě v tomhle okamžiku zasáhl osud a nadělil nám štěně. Inu, přiznávám, že jsem tomu osudu docela ráda pomohla. A od té chvíle musím denně alespoň na tři hoďky ven. A je jedno, zda prší, nebo je 40 nad nulou. První měsíce jsem jen tak znaveně ploužila své nevyspalé tělo za poskakujícím tvorečkem a pokoušela se ho "cvičit". Pak už tvoreček pochopil, že nejbezpečněji je v okruhu cca 15metrů kolem paničky (což jsem já :o) a mě trošku otrnulo. Napadlo mě sebou na procházku vzít právě ucínovaný šperk a foťák. A v tom okamžiku se to stalo. Něco cvaklo a kolečka do sebe zapadla. Nejen že fotky z procházky byly mnohem lepší než ty focené u nás na zahradě, ale nějak jsem tomu přišla na chuť. Další náhoda byla ta, že se nám doma válela starší zrcadlovka. I moje nezkušené oko na první pohled poznalo rozdíl v kvalitě obrázků focených mým malým digitálem a prastarou zrcadlovkou. A pak už to šlo ráz na ráz. Koupila jsem nové objektivy a focení propadla. Totálně. Bude to tedy ještě dlouho trvat, než se naučím....ale jdu do toho. Protože focení je vášeň.