Jmenuju se Lucka a jsem tak trochu "pankáč". Tedy ne, že bych nosila číro a okovaný boty, ty časy už jsou v tahu, ale spíš tím, jakým způsobem věci dělám. A tohle je hlavně focení a úpravách fotek, tudíž vám v rychlosti přiblížím jak to se mnou v tomto směru je. Prvotně jsem začala vyrábět cínované šperky. K jejich prezentaci a prodeji je samozřejmě v dnešní době potřeba mít pěkné fotky. Tudíž jsem po mnoha pokusech odhodila prastarý digitál a z hloubi skříně vyhrabala ještě starší zrcadlovku mého muže. Trvalo asi tak měsíc, než jsem z ní jakž takž vyždímala použitelnou fotku...a ten následující jsem se snažila proniknout do světa "expozičního trojúhelníku". To vše tak nějak za běhu - a to doslova, protože vyměřený čas na mé focení byl ten, ve kterém jsem absolvovala povinné kilometry se svým věčně nevybitým psím puberťákem. Celý proces vypadal asi tak, že jsem zalezla co nejhlouběji do lesa, abych nedělala divadlo celému našemu maloměstu, rozvěsila šperky po stromech a pobíhala kolem, jednou rukou na foťáku a druhou se přetahujíc se psem o klacek. (Kdo má štěně, ten ví). A propadla jsem tomu, jak jinak. Už mi nestačilo fotit šperky na větvích a kamenech, chtěla jsem vyzkoušet focení i na "živém cíli". A aby to s cínařinou ladilo, tak nejspíš něco pohádkového. Na to už byl mužův starý Oly krátký. Nebo lépe řečeno nikoliv krátký, ale neostrý... Tudíž jsem začala pokukovat po lepším "stroji". Přestože všichni mí známí, co se v této oblasti pohybují, tvrdili, že bez full frame zrcadlovky za několik desítek tisíc slušnou fotku neudělám, rozhodla jsem se jít jinou cestou a jsem za to moc ráda. Můj nově pořízený kapesní foťáček Fujifilm a skvělý, pevný objektiv s fantastickou světelností mi dělá skvělou službu, aniž bych musela na své lesní toulky nosit několikakilové vybavení.  Jsem z divokého západu čech, fotím - a budu fotit - jen venku a v podstatě jen portrét a to zejména ten, kterému se říká tématický. Občas si cvaknu nějaké to dítko či psa ale na jiná fotoodvětví se nechystám. A už vůbec se nechystám pokoušet se tvořit "umění". Věřím, že mám jakž takž cit a oko pro ženskou krásu a velké nadšení pro věc, nicméně nesnažím se o uměleckou fotografii. Mé fotky jsou "pohádkové", tudíž minimálně polovina práce je při úpravách. Jsou tací, kteří tvrdí, že v tomto fotoodvětví nejde o fotografii, ale o malování a grafiku. Mě je jedno, jak to nazvete... dělám to jak nejlépe umím, tak snad se Vám budou mé fotovýsledky líbit.